Ohlédnutí za návštěvou Divadla na Vinohradech

Ohlédnutí za návštěvou Divadla na Vinohradech

            Pesimista by řekl, že při pohledu v čase nazpět ten, kdo vymýšlí výlety mezi ostatní lidi, asi postrádá špetku rozvážnosti. Štafetu pozornosti však v posledních týdnech přebralo dění docela jiné, se společenskými akcemi (a jejich omezováním) naštěstí nesouvisející.

            Pro nás, žáky obou ročníků nástavbového studia na učilišti, to znamená návrat možnosti vydatného kulturního vyžití. Když nám paní učitelka Jana Krobová nabídla večerní zájezd do Prahy, s nadšením jsme souhlasili. A tak nám naše obětavá češtinářka opatřila potřebný počet vstupenek na  představení do Divadla na Vinohradech, kam jsme ve čtvrtek 17. března vyrazili.

            Se zajištěnou dopravou až na místo, s uvolněným, nepřehnaně dozorujícím pedagogickým doprovodem a se štěstím na vkusně zpracovanou adaptaci románu Miláček, bych se na celý večer díval jako na přinejmenším zdařený. Aby ne, když téměř sto čtyřicetiletý příběh, jenž svým závěrem trochu kontrastuje s koncem života Guy de Maupassanta, autora knižní předlohy, dokáže zaujmout nás mladé, žijící při zcela odlišných společenských hodnotách.

            Já však, jako sveřepý optimista, opojený radostí ze zhlédnutí famózně zahraného představení, přitom obklopen etikety znalých diváků, včetně těch z naší školy, jen na úplný závěr musím zkonstatovat, že upřímně, a ne sám, doufám ve víc takto hodnotných večerů strávených v ryze kulturním prostředí.

Dominik Loukotka

žák 1. ročníku nástavbového studia