Rubrika žáků

Maturitní a absolventský ples 3. března 2017

Po vstupu do novostrašeckého kulturního domu dýchla na každého okouzlující atmosféra klidu a pohody. Zdejší Střední odborné učiliště zde již tradičně pořádá ples budoucích absolventů a maturantů.

Vše začalo úderem sedmé hodiny. Slovy: „Vítáme Vás, dámy a pánové!“ zahájilo duo velmi příjemných moderátorek slavnostní stužkování žáků posledních ročníků učňovských oborů. V dlouhých řadách mladých mužů se místy objevovaly zástupkyně něžného pohlaví, které na zdejší škole studují relativně nový obor Zahradník.

Po poslední připnuté stužce a potřesení rukou se parketu zmocnila mladá děvčata a předvedla

parádní kousky aerobiku, nad nimiž zůstává rozum stát.

Hřebem večera byl originálně natrénovaný slavnostní nástup žáků maturitního ročníku, který byl oceněn obrovským potleskem. Jednotliví studenti pak za zvuků hudby důstojně přijímali šerpu a povzbudivá slova. Dopadem poslední mince patřící k tradičnímu zlatému dešti nastoupili žáci po boku svých vyučujících k prvnímu tanci. Velkou hudební premiéru zde měla kapela Retro band, v níž hraje osobně jeden z pedagogů. Během celého večera byla k dispozici opravdu bohatá tombola čítající přes 500 zajímavých cen.

O tom, že se lidé bavili, není pochyb, protože taneční sál byl naplněný k prasknutí a u baru se ani netvořila fronta.

Sotva se člověk rozkoukal, blížila se dvanáctá hodina a s ní i půlnoční překvapení věnované všem přítomným divákům. S úsměvem na tváři a brýlemi na očích předvedla maturitní třída svéráznou show.

Postupem noci začaly davy řídnout, ale nálada byla stále pozitivní. Ti nejvytrvalejší stále tančili a zbytek lidí usedal ke stolům, kde se převážně chválil povedený končící večer.

Adam Štanc, žák 2AP

Článek o žákyni 1AZ Nikole Doubravové (Raport, 18. 10. 2016)

ZÁJMOVÉ ČINNOSTI ŽÁKŮ PRVNÍCH ROČNÍKŮ

V letošním roce se do prvního ročníku přihlásil poměrně vysoký počet žáků. Řada z nich má velmi zajímavé koníčky a někteří ve svém mladém věku dosáhli velkých úspěchů. Tito žáci prvního ročníku se věnují sportovním aktivitám, zemědělství, myslivosti, rybaření, střelbě, kynologii, počítačové technologii, historickému šermu, kickboxu, jezdectví a jiným zájmovým činnostem.

třída 1AZ

Nikola Doubravová (19 let) svůj volný čas ráda tráví na různých airsoftových akcích a zajímá se o armádu ČR. Na airsoftové akce jezdí téměř každý víkend. Žákyně se účastní „Dnů pozemního vojska“, kde jsou k vidění ukázky současné i historické vojenské techniky v Evropě. Kluby vojenské historie inscenují ukázky z dramatických a vojensky zajímavých okamžiků z první světové války, válečné operace na východní či západní frontě nebo na území protektorátu. Právě na těchto akcích studentka jezdí v historickém tanku.

Tereza Komínková (15 let) se věnuje gymnastice a atletice již druhým rokem. Dvakrát obsadila druhé a jednou třetí místo v krajském kole gymnastické všestrannosti. Dostala se do republikového kola gymnastické všestrannosti, kterého se bohužel ze zdravotních důvodů nakonec nemohla zúčastnit. Ve Slaném trénuje pod klubem TJ Sokol Slaný a ráda by se v budoucnu umístila v republikovém kole.

Barbora Kulhánková (15 let) se prvním rokem zajímá o sportovní kynologii, neboli výcvik a výchovu psa. Chodí na různé výstavy a psí závody a trénuje v Kladně a ve Velké Dobré. Žákyně má kladný vztah k těmto čtyřnohým mazlíčkům díky své mamince a jejímu příteli, kteří se této činnosti také věnují. Jejím největším úspěchem je první místo v poslušnosti.

Jan Mudraninec (22let) patří mezi všestranné sportovce. Před deseti roky se začal věnovat fotbalu a kickboxu. Tento ne příliš obvyklý sport žák trénuje v Praze. Je reprezentantem České republiky a v roce 2015 se stal mistrem České republiky, které se konalo v Kladně. Na mistrovství světa, pořádaném v Rakousku, se umístil na třetím místě a na mistrovství Evropy v Polsku na místě druhém. Žák trénuje minimálně pětkrát týdně a dvakrát týdně vede kurzy pro začátečníky. Jeho vzorem je otec, který se kickboxu také věnuje.

Nicole Nipauerová (15 let) se od dětství věnuje jezdectví, ke kterému ji přivedla maminka. Doma se stará o čtyři koně. Ráda se účastní hobby závodů a Hubertových jízd, které se konají na podzim a uzavírají tak jezdeckou sezonu. V devíti letech obsadila třetí místo v závodech zručnosti v Mostě a získala šest stužek z různých jezdeckých závodů.

Simona Smetanová (15 let) se druhým rokem věnuje hokejbalu, ke kterému ji přivedl její současný spoluhráč. Žákyně hraje v Berouně za ženy a v Kladně za chlapce. Přestože hraje hokejbal teprve druhým rokem, může se pochlubit mnoha úspěchy. Mezi ty největší lze zařadit titul mistra a třetí místo na mistrovství České republiky. Na různých turnajích žákyně získala velké množství medailí a pohárů (zlato: 16x, stříbro: 10x, bronz: 11x). Zúčastnila se turnaje v Anglii, kde se svým týmem obsadila čtvrté místo.

třída 1AM

Martin Falta (15 let) se od dětství věnuje hudbě, zejména zpěvu a hře na hudební nástroje. Mimo jiné hraje fotbal za TJ Baník Švermov a přibližně půl roku je profesionálním rozhodčím OFS Kladno. Řídil utkání žen a byl na zápase SK Kladno jako AR. Se svým týmem skončili na jednom turnaji v Rakousku na čtvrtém místě.

Matyáš Lokvenc (15 let) hraje florbal, ke kterému ho přivedli zejména rodiče a kamarádi. Zúčastnil se florbalového turnaje v Drážďanech.

Daniel Šternberg (15 let) je jednou z nejdůležitějších součástí florbalového týmu, jelikož má úlohu brankáře. K tomuto sportu se žák dostal díky svým kamarádům ze základní školy a věnuje se mu přibližně pět let. Spolu se svým týmem se schází v kladenské hale, kde mají pravidelné tréninky. Největším úspěchem je pro žáka účast na turnaji ve Švédsku, první místo v Kralupech a druhé místo na Nisaopen v Liberci.

Milan Vopat (16 let) se věnuje cyklistice - cross country, pro kterou je typická jízda v poměrně obtížném terénu. Jezdí se převážně na nezpevněných lesních cestách a jezdci se musí vypořádat s kameny, kořeny, bahnem, vodními brody, ale i občasnými padlými stromy. Žák se zúčastnil Českého poháru v cross country. Ve své kategorii se umístil na druhém místě a v kategorii juniorů obsadil 6. místo. K cyklistice ho přivedl otec.

třída 1BO

Jakub Černohorský (16 let) se věnuje již pátým rokem stolnímu tenisu, ke kterému ho přivedl tatínek a bratr. Dvakrát se umístil na druhém místě v turnaji, který se konal v Novém Strašecí. Jakub pravidelně trénuje ve sportovní hale a jeho dosavadním úspěchem je dvojnásobné umístění na druhém místě v turnaji, který se konal v Novém Strašecí.

Čeněk Holý (16 let) se věnuje zejména rybaření, zemědělství a myslivosti. K myslivosti a zemědělství žáka přivedl otec. Rád by pokračoval v jeho stopách a staral se v budoucnu o vlastní zemědělství. Zejména z tohoto důvodu si žák vybral právě naši školu. Rád by se zde vyučil jako opravář zemědělských strojů. K rybaření žáka přivedl starší bratranec. Zajímavostí je, že žák původně prý neměl kde rybařit, a proto mu otec vybudoval nové rybníky, kde spolu rádi tráví volné chvíle. Z jeho pohledu je rybaření uklidňující záležitost, kdy si může vychutnat klidné a tiché chvíle v přírodě.

Ondřej Mareš (16 let) se před dvěma lety začal věnovat historickému šermu. Pravidelně se účastní tréninků a různých vystoupení, tuto zálibu v něm vypěstoval jeden starší člověk, který se mu věnuje již 40 let. Prostřednictvím různých šermířských akcí, kde jsou k vidění historické oděvy, zbraně, zvyky a nástroje, se snaží přiblížit divákům dřívější dobu. Jezdí vystupovat na různá místa jako je třeba hrad Hartemberg, do Kraslic v Krušných horách nebo do různých školek.

Tomáš Olič (15 let) se velmi dobře vyzná v počítačové technice, zajímá se zejména o hardware a software, postupem času ho začal bavit vývoj technologií. Krom techniky se zajímá o japonskou kulturu 16. – 17. století, a to především o japonské válečníky, známé jako samurajové, ninjové a o císařství, pro které tyto válečníci sloužili. V oblibě má žák také stolní tenis, kterému se věnuje přes 3 roky. Za sebou má několik menších zápasů, ale tento sport pěstuje především pro zábavu. Od dětství má sen - stát se makléřem, obchodním magnátem nebo internetovým podnikatelem.

Vladimír Poustka (16 let) se věnuje především rybaření a myslivosti. Ve svém volném čase si občas rád zahraje ragby a věnuje se manuálním pracím. Rybaření se žák věnuje již 10 let a to především díky svému dědečkovi a tatínkovi, kteří ho k této zálibě přivedli. Získal 6 pohárů za první místo a jeden pohár za třetí místo v rybářských závodech.

třída 1AO

Martin Čuda (15) hraje florbal, badminton, tenis, rád jezdí na in-line bruslích a na pennyboardu, který se podobá skateboardu. Své koníčky pěstuje ve sportovní hale, na 1. ZŠ a v DDM v Rakovníku. K těmto zálibám ho přivedli kamarádi. Žák je osmým rokem členem taneční skupiny Lincejs Crew, kde se věnuje takzvanému pouličnímu tanci „streetdance“. Mezi jeho dosavadní největší úspěchy patří účast v televizní soutěži s názvem Československo má talent, kde spolu se svojí taneční skupinou postoupili až do semifinále. Velkým úspěchem je pro žáka první místo na mistrovství České republiky.

Jan Fejfar (16) se věnuje střelbě ze vzduchové pušky a malorážky pátým rokem a to především díky svému kamarádovi, který ho k tomuto koníčku přivedl. Začal střílet v Ročově, kde se konají různé střelecké závody. V letošním roce se zúčastnil mistrovství České republiky, které se konalo v Plzni a umístil se na desátém místě, z celkového počtu 200 závodníků.

Ján Jašek (16) se věnuje atletice a lukostřelbě. K lukostřelbě ho přivedla maminka a atletice se začal věnovat v první třídě ze své vlastní vůle. Zaměřuje se především na běh (60m), skok do dálky aj. V atletice získal dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili a školský pohár.

Martin Myška (15) se zajímá o IT technologii, její správu a vývoj. Znalosti si rozšiřuje nejen doma, ale i na různých konferencích (např. LinuxDays), které jsou zaměřené právě na tento obor. Žák vytvořil největší mobilní databázi vtipů (dostupná na Google Play), která má poměrně úspěch a dobré ohlasy. Pochvaly uživatelů ho vždy potěší a motivují k dalšímu vylepšování. Úspěšně se mu daří na poli automaticky plněných webů. V praxi to vypadá tak, že zákazník dostane web (e-shop s kompletním obsahem). Tomuto koníčku se žák věnuje přibližně 5 let a přivedla ho k němu vlastní zvědavost, která ho nutila přijít na to, jak všechno funguje.

Miloslav Pohl (16) se věnuje pátým rokem motocrossu, ke kterému ho přivedl strýc. Trénuje a závodí na různých tratích a stal se vícemistrem České republiky Country Cross v hobby E1. Závodí 125ccm KTM, na které jezdí již tři roky. Trénuje čtyřikrát týdně a každý večer posiluje, aby zůstal v dobré kondici. Je v týmu MotokrosováŠkola.cz, kde trénuje také Radek Toman.

Zpracovala: Mgr. Karolína Hůlová, 23. 9. 2016

Odborná exkurze do Škoda Mladá Boleslav
V pátek 17. října 2014 jsme museli vstávat o něco dříve než při běžné cestě do školy, ale probouzeli jsme se s radostí. Čekala nás odborná exkurze do automobilového závodu Škoda Auto a. s. Mladá Boleslav.
V 6.30 hod. jsme se sešli u školy, paní učitelky nás spočítali a mohli jsme vyrazit. Autobus pana Milana Břízy byl úplně plný. Kromě nás, žáků tříd 2AM a 2BM, budoucích automechaniků, obsadili místa i někteří žáci ze tříd opravářů zemědělských strojů.
Do Mladé Boleslavi jsme dorazili podle plánu včas. Naše exkurze začala v muzeu. Ihned po příjezdu se nás ujala ochotná paní průvodkyně, každý dostal sluchátka, abychom dobře rozuměli a slyšeli. V muzeu jsme strávili hodinu a půl, dozvěděli jsme se něco o zakladatelích firmy, pánech Laurinovi a Klementovi, a o dalším vývoji společnosti.
Poté jsme se naším autobusem přemístili do závodu, kde jsme navštívili tři výrobní haly. Naše kroky opět doprovázeli tři průvodci, kteří nás po celou dobu zásobovali zajímavými informacemi. Udělali jsme si představu o některých cenách, výrobních postupech a fungování celého podniku.
Podle slov pana průvodce firma nabízí výhodné pracovní zařazení právě pro absolventy takových učebních oborů, které se vyučují v našem SOU. Pro mnohé z nás je to informace k zamyšlení, k níž se vrátíme, až budeme po ukončení školy shánět uplatnění v praxi.
Exkurze byla příjemným a zajímavým zakončením pracovního týdne a je i dobrým námětem pro ostatní. Muzeum si můžete prohlédnout i bez předchozího objednání.
žáci 2AM a 2BM SOU Nové Strašecí

Novostrašecké plesání

Jak již bývá touto dobou tradicí, konal se 8. března 2013 v sále KC v Novém Strašecí již 39. reprezentační a zároveň 18. maturitní ples absolventů SOU Nové Strašecí. Ačkoli tento rok nese pověrčivé číslo 13, věříme, že studentům učiliště a maturantům přinese štěstí.
Reprezentační ples je pro mnohé prvním velkým společenským krokem v životě.
Vše začalo již v lednu, kdy se pomalu rozeběhly přípravy na významný den. Mnoho studentů, učitelů, rodičů a dokonce i sponzorů se s ochotou zapojilo do postupného zajišťování plesu. Nejvíce práce obnášela příprava tomboly, za kterou vděčíme našim vychovatelkám a sponzorům z širokého okolí.
Čas plynul. Konečně nastal březen a blížil se očekávaný večer. Lístky byly prodány, bohatá tombola připravena, organizace rozdělena a mohl přijít 8. březen.
Práce bylo od rána nad hlavu – vyzdobit sál, naaranžovat květiny, připravit stužky a šerpy. Už v dopoledních hodinách se začaly nacvičovat večerní nástupy. Poté se vyprázdnil sál a čekal na první hosty. Skončily poslední přípravy a úpravy a studenti a rodiče mohli přijíždět.
Už před zahájením plesu bylo všude plno lidí.
Nervozita v předsálí byla vidět na každém z nás. Netrpělivě jsme vyčkávali, až nastane naše chvíle a nastoupíme před pódium. Nejdřív ale chvíle slávy čekala žáky třetích ročníků – opraváře a automechaniky. Třídní učitelé je ostužkovali a dostali od své třídy jako poděkování dárek.
Zbývala poslední třída, ta naše.
Lidé nás uvítali velkým potleskem a my věděli, že je tu náš okamžik. Přišli na řadu maturanti. Moderátorem nás uvedl, třídní učitelka nás ošerpovala, potřásli jsme si rukou s učiteli a dospěli jsme k symbolickému přípitku. Poté přišel „zlatý déšť“ v podobě mincí vhozených do připravené plachty.
Když maturanti smetli a sesbírali poslední peníz, dostala se na řadu taneční zábava. Hudbu obstaral taneční orchestr Kampanus. Začala se prodávat tombola, v níž bylo možné získat velmi zajímavé ceny. Hlavní výhrou bylo sele. Večer pokračoval tak, jak každý chtěl. Na tanečním parketu nebyla nouze o zábavu. Postupně lidé odcházeli unavení, ale spokojení z kulturního centra a my věděli, že jsme odvedli dobrou práci. Zábava pokračovala až do pozdních hodin.
Věříme, že ti, co přišli, si náš slavný den užili jako my a že se i příští rok bude sál KC těšit na další učně a studenty - maturanty.

Lukáš Hubený, student 2.D
SOU Nové Strašecí

PROČ ODJET DO ŠVÝCARSKA
Vidina slušných peněz, které jsem si mohl vydělat, a zajímavá zkušenost bylo to první, co mě napadlo, když jsem poprvé slyšel o možnosti odjet na praxi do Švýcarska.
    Jak rok plynul a vše potřebné bylo sepsáno a vyřízeno, začal jsem se pomalu připravovat na cestu. Nejdřív jsem si musel zařídit pas. Vzhledem k tomu, že jsem se učil celou dobu německy, měl jsem to o to jednodušší. Brzy jsem se dozvěděl, že jsem měl to štěstí a na stejném místě, které mi bylo přiděleno, již byl jeden žák před rokem. Kontaktoval jsem ho a vyptal jsem se na podrobnosti ohledně praxe, co by bylo dobré vzít s sebou. Nakonec se ukázalo, že to byly rady velmi cenné a hodně mi pomohly v přípravě na cestu.
     Den se se dnem sešel a já dostal pokyn, abych si zamluvil jízdenku na autobus a najednou to bylo taky! Loučení. Cesta do Prahy na Florenc , odkud jsem vyjížděl. A pak už přestup na autobus do Zürichu. Cesta trvala docela přijatelných šest hodin a já stál v Zürichu na nádraží ještě s jedním, o dost starším praktikantem a čekali jsme, až si pro nás přijde ze společnosti Agroipmuls nějaká osoba a řekne nám, co a jak. Nakonec se ukázalo, že autobus přijel dříve, proto jsme čekali dvě hodiny. Nedalo se nic dělat, pokyny byly jasné. Konečně se tam objevila postava s bundou a na ní bylo napsáno Agroimpuls. Bylo jasné, že je to náš člověk.
Paní z agentury nás odvedla na vlak, ukázala nám, z jakého nástupiště jedeme, předala nám jízdenky a od té chvíle už jsme na všechno byli zase sami. Naštěstí byl vlak za chvilku na místě, takže jsme nemuseli čekat a na obavy nezbyl čas. Rozloučil jsem se s kolegou. Na páté zastávce jsem měl vystoupit. Než jsem se stihl rozkoukat, kde vlastně jsem, stál u mě chlapík v pracovních šatech, s rukama od hlíny a já věděl, že tam čeká na mě. Nasedli jsem do firemního tranzitu a jeli jsme.
    Abych pravdu řekl, v tu chvíli se mě zmocnil strach a já seděl jako zařezaný. I když se ze mě můj průvodce pokoušel dostat pár informací - odkud jsem a jaká byla cesta, já se zmohl v tu chvíli jen na stručné odpovědi „ja“ a „nein“ nebo „Ich bin …“ a to byla celá konverzace. Asi po pěti minutách jízdy jsme byli na místě a já uviděl ohromné skleníky velké jako půlka fotbalového hřiště. Po pohledu do mapy jsem zjistil, že jsem necelých 10 km od Zürichu. To mě trochu uklidnilo, protože jsem si řekl, že to mám kousek na autobus, kdyby se něco stalo a já musel domů.
    Jak se ukázalo, dostal jsem se do rodinného květinářství, které mělo sedm zaměstnanců, pár brigádníku a pak jsem tu byl já jako praktikant. Poté,co se mi všichni představili,odvedli mě do takového jednoduchého domečku,který byl spojen s garáží. Tady jsem měl svůj pokoj. Pak jsme obešli celý areál, aby mi všechno ukázali a následovala otázka, jestli chci už dnes pracovat a nebo až zítra. Abych pravdu řekl, měl jsem všeho dost - tahání tašek po nádraží a neustálá nejistota, co bude, mě daly zabrat, proto jsem řekl, že se vyspím a přijdu ráno v 6.30, kdy začínala práce.
   Jak se ukázalo, ten spolužák, co tu byl přede mnou, nelhal. Opravdu jsem si vařil, pral a všechny domácí práce jsem dělal sám. Zprvu jsem měl trochu obavy, jak to zvládnu, ale nakonec se ukázalo, že jsem byl z domova dobře připravený .
   Pracovní doba byla sice dlouhá proti Česku, kde je standardem 8 hodin, ale i na tady běžných 10 hodin se dalo zvyknout. Po čase mi už ani nepřišlo, že dělám tak dlouho a utíkalo mi všechno jako voda.
     Zhruba po měsíci jsem se dozvěděl, že ve vedlejší vesnici je ještě jeden kluk z Česka, a tak jsme se sešli a seznámili se. Hned bylo všechno veselejší.
    Pracovní doba se měnila podle sluníčka, takže se každý měsíc jinak začínalo. Jediné, co platilo a bylo pevně dané, že v sobotu se pracuje do 12 hodin a v neděli je odpočinek. Později jsem si řekl - proč nechodit i v neděli? A přidal jsem si 2 hodinky, které byly velmi dobře placeny.
     Ve volném čase nebo po práci jsem se snažil co nejrychleji doběhnout do krámu pro jídlo na další den a pak jsem se rozhodoval podle nálady. Buď jsem šel na návštěvu za českým kamarádem, nebo jsem dělal domácí práce - praní, vaření, úklid pokoje, i když je pravda, že tomu jsem moc nedal. V neděli jsme vždy někam jeli - na kolech po okolí nebo autem někam dál. Také jsme byli na delším výletu v horách. Ty jsou ve Švýcarsku skutečně nádherné a doporučuji se na ně podívat. Jeli jsme na dvoudenní zájezd se zřizující společností i s ostatními praktikanty z jiných zemí. Navštívili jsme hory, výrobnu sýrů i kulturní památky.
Tento zájezd jsem si dal jako mezník, že pak už to uteče. Čtyři měsíce jsou dlouhá doba a ze začátku jsem si moc nevěřil. Nakonec se ukázalo, že to byly plané obavy. Ani jsem se nenadál a už mi zbýval poslední týden. Zase jsem si zamlouval jízdenku, tentokrát na cestu domů.
  V posledních dnech vypukla nákupní horečka. Svoje zavazadla jsem plnil vším možným - od čokolád všeho typu až po hodinky na památku a nože, protože tímhle zbožím je Švýcarsko vyhlášené. Ani jsem se nenadál a byla tu cesta domů. Znovu loučení a nástup do autobusu. Začal jsem se neskutečně těšit domů. Co se tam všechno změnilo? Jak to tam vypadá? Co dělají přátelé a rodina? Až teď mi docházelo, že jsem to dokázal a abych pravdu řekl, nehřál mě ani tak pocit peněz v kapse, které jsem si vydělal, ale daleko důležitější bylo, že jsem se dokázal sám   o sebe postarat v cizí zemi se vším všudy. To byla pro mne největší škola a jsem rád, že jsem si to zkusil. Teď už vím, že když někam pojedu, nebude to pro mě nepřekonatelný problém. Úplně jinak jsem se díval i na peníze, co jsem si vydělal. Pocítil jsem, co znamená opravdu se na ně nadřít. Pak si jinak člověk váží i těch věcí, co si za ně koupí.
    Závěrem bych řekl, že jsem nikdy nelitoval a určitě ani nebudu litovat toho, že jsem na zahraniční praxi jel. Kdyby se mi někdy v budoucnu naskytla možnost odcestovat, určitě bych ji využil a jel bych si zase zkusit žít někam jinam.

Adam Brynda – 2.D, 25.4.2012

Výlet do Ferrari

  Dne 2.2 se účastnila třída automechaniků 3.B exkurze v Praze. Jeli jsme do autorizované dílny a prodejny celosvětově proslavených luxusních automobilů Ferrari. K vidění bylo mnoho zajímavostí - od nejstarších modelů až po současně vyrobené typy vozidel. Podívali jsme se kromě prodejny i do prostorů, kde vozidla opravují a udržuje se jejich stav. Podívaná to byla vskutku krásná i s doplňující informacemi.
  Od průvodce jsme se o Ferrari hodně věcí dozvěděli. Vyprávěl nám, jak tato opravna vznikla, jak se ke svému povolání dostal on sám a taky nám řekl, co musíme udělat, abychom mohli pracovat v podobné firmě.
  Když nás zavedl do dílny, viděli jsme na zvedácích krásně naleštěné sportovní vozy. Místní automechanici nám vysvětlovali, co a jak se opravuje, jak se seřizuje geometrie vozů, ale i to, jak se auta myjí a leští.
Kromě Ferrari byla k vidění i vozidla typu Maseratti a Abarth.
  Z exkurze jsme měli dobrý pocit a určitě pro nás znamenala zajímavé doplnění informací o automobilech.

Jakub Blažek a Jirka Zajíček

Proč jsem si vybral tuto školu.
  Tuto školu jsem si vybral, protože mě baví pracovat s různými součástkami, dělat na nich úpravy a vylepšení. Navíc tato škola má hodně výhod - naučí základy kovoobrábění, pořádá kurzy sváření za poloviční poplatek pro svoje automechaniky a poskytuje řidičské průkazy skupiny B a C zdarma.
  V prvním ročníku jsem byl spokojen se vším. Praxe byla dobrá, práce na soustruhu mě velmi bavila a neměl jsem s ničím problémy. Ve škole jsem se snažil o co nejlepší výsledky. Také jsem se musel seznámit s novými spolužáky. Na konci školního roku jsem pracoval v dílně a zároveň v soustružně, kde jsem si s mistrem rozuměl a práce mě bavila. Zhotovení basy na nářadí, tvoření z plechu a výrobu krabiček, konviček a dalších věcí jsem si vysloveně užíval. Prospěl jsem a těšil jsem se do dalšího ročníku.
  Na začátku druháku nás bylo sice o několik méně, ale nastoupili k nám i noví žáci. Na praxi jsem se těšil. Konečně budeme dělat na pořádných autech, nebudou odstavená a nebudou to žádné vraky. Prvních šest týdnů praxe jsme byli ve svařovně a učili jsme se svářet a připravovali se na svářečské zkoušky. Vše šlo tak, jak jsem si představoval a zkoušky dopadly dobře. Všichni jsme měli k sobě nějak blíž než v prváku. Škola byla pořád stejná, učivo nebylo těžké a bavilo mě.
  Druhák jsem zase dokončil s o něco lepším hodnocením než v první ročník. Letos ve třeťáku je nejlepší autoškola. Nejvíce se těším na náklaďák. Praxe v Anexii nemá chybu. Když něčemu nerozumím, zeptám se a dozvím se i něco navíc. Ve škole jde do tuhého, připravujeme se na závěrečné zkoušky, ale snad i ty dobře dopadnou.

Lukáš Hlaváček 3.B

Horní menu

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Střední odborné učiliště Nové Strašecí, Sportovní 1135